Jan Hrnčíř (HRNEC)

  • Lokalita: Česká republika / Rakousko / Itálie
  • Počet cest : 90
  • Rok narození: 1988
  • Místo pobytu:  Praha
  • Od kdy lezeš: od r. 2003
  • Specializace: stavění cest
  • Instagram: Zde
  • Facebook: Zde
  • Oblíbená výzbroj:  Dimond, Oxi

Kdy jsi začal s lezením a s kým? 

Začal jsem cca v 10 letech, kdy mě můj táta vzal poprvé na “Sušky”. Pak byla dlouhá pauza a v 15ti letech mě lezení chytlo. Začal jsem chodit do lezeckého oddílu Prachov (LKP), kde jsem si vyzkoušel vše od závodního lezení až po tradiční lezení na písku.

Máš přezdívku? Pokud ano, jak vznikla? 

Kamarádi ve skalách mi říkají po tátovi Hrnec.

Nejtěžší a nejhodnotnější přelezy: 

Poslední dobou není moc času na výkony, s parťákem Honzou Karešem hlavně stavíme. Tím pádem na lezení zbývá minimum času, ale snažím se to alespoň trochu změnit. Z tradičního lezení si vzpomínám například na klasiky na Prachově. Hodně se mi líbila cesta na Drážďanskou věž pod názvem Alabamas. Myslím, že byla za IXc. Na sportovkách toho nemám moc přelezeného, ale v oblibě mám jeden z vánočních projektů na Sardinii s parťákem Honzou. Jedná se o vícedélkovou cestu bod názvem Boreas (Pán větru) za 7c+. Velice krásné vzdušné lezení. Po vylezení pochopíš ;)

Kdybys vůbec nelezl, jak bys nejspíš žil, co bys dělal? 

Ty jo to je těžká otázka…Lezení je mou součástí už strašně dlouho. Dodává mi svobodu a odreagování. Kdybych se měl zamýšlet nad tím, co bych dělal bez lezení, tak by to byla asi moje druhá vášeň, motorky. Mohl bych třeba testovat nové cestovní modely.

Jaké je tvoje nejoblíbenější místo na světě? 

Východní Sardinie a Prachovské skály. Rád se na tato místa vracím.

Co máš na lezení nejradši? 

Určitě ten pocit a všechno spojené s tím, když dolezeš cestu a dosáhneš tím cíle. A to pocit svobody, pokora, které není nikdy dost a pak ta gesta s parťákem – podání si ruky a pohled do očí. Pro tyhle věci bych lezl klidně non-stop.

Kolik měřil tvůj nejdelší pád, kdy a kde se odehrál? 

Můj nejdelší pád byl, myslím, na Prachově v roce 2008 a měřil něco kolem 15 metrů. Lezl jsme tehdy takovou klasiku - Jížní traverzovou. Cvakl první kruh a šel jsme traverzem k druhému, nějak blbě jsme chytil chyt a těsně před cvaknutím jsme šel. Parťák dole to nějak nečekal a zastavil jsme se kousek nad zábradlím pro turisty.

Bojíš se padat? 

Zpravidla nebojím, ale zaleží, kdo mě jistí…

Bojíš se něčeho jiného? 

Asi jen nějakého většího zranění, které by mě vyřadilo na delší dobu ze hry.

Jaký je tvůj opičí index?